Listen to your heart | Vita Ruth | 1.kapitola

28. ledna 2013 v 13:02 | Lenny |  Listen to your heart Kapitoly

NÁZEV DÍLU | Vita Ruth
DÍL | 1
AUTOR | Lenny
BETAREAD | Christine
BLOG | lennybarnes
POSTAVY | ZDE

POZNÁMKA | Rozhodla jsem se, že čtyři díly se budou týkat o minulosti postav Vity Ruth, Kayli Ruth, Bena Barnese a Vanessy Ruth, každá tato postava zažila svůj vlastní příběh, zajiskření mezi dvěma lidmi na první pohled. Z jedné noci, které skončí velmi dobrým přátelstvím. Manželství, ve kterém druhý není s dotyčným štastný. A zklamání vztahu s chlapcem, o kterém si dotyčný myslel že bude ten pravý. A hned v prvním díle začínáme o krásné pracovité matce čtyř dětí, která za každou cenu by pro své děti udělala první a poslední. Vita Ruth. Přeji krásné čtení =). V dalším díle se můžete těšit o dalším příběhu Kayli Ruth.


Před šesti lety ...
Bylo kolem čtvrté ráno. Probudil ji pláč její malé čtyrleté dcery, která měla poslední dobou ukrutné bolesti v bříšku. Nerozhodovala se, zda zůstat v posteli nebo vyběhnout za svoji dcerou. Své všechny tři děti měla ráda a snažila se být velmi dobrou matkou. Protože před pár měsíci se rozvedla se svým mužem, otcem tří dětí. Neustále byl pod vlivem alkoholu, jakoby to bylo jediné, co má. Venku bylo zataženo, pršelo a foukal silný vítr. Matka Vita vyběhla do pokoje své nejmladší dcery Lorelei, která seděla na posteli a držela se za bříško. Slzy jí stékaly po tváři a bolestí je nedokázala udržet. Vita neváhala, ihned svou dceru oblékla, vzala jí do náruče a seběhla schody dolů. Vita měla na sobě jen pouhé tepláky a tričko, ve kterém spala. Takže jí bylo jedno jak na ní budou koukat na pohotovosti. Ted šlo jen o její dceru. Popadla svůj kabát, který měla na věšáku a se svoji dcerou vyběhla ven ke svému autu. Lorelei si posadila vedle, připásala jí, nastartovala auto a urychleně vyjela z příjezdové cesty směrem do nemocnice. Na silnici bylo rušno, všichni neustále troubily a byla zácpa, díky jedné nehodě. Vita praštila pěstí do volantu a podívala se na svoji dceru, která neustále plakala. Pohladila svou dceru po hlavičce a utěšila jí. Po chvilce se auta začala hýbat, Vita zabočila na pravou stranu a zajela rovnou na parkoviště před nemocnicí. Obě děvčata vystoupila z auta. Chytila svou dceru za ruku a běžela s ní do nemocnice, když se objevila vevnitř, rozhlédla se a hledala nějakého doktora.
" Prosím, někdo" prosila a zahlídla jednu mladou sestřičku, která stála zrovna u jednoho staršího pacienta a mluvila s ním. Vita se svoji holčičkou k ní přiběhla a poprosila jí o laskavost.
" Nemůže nějaký doktor vzít moji holčičku a prohlídnout jí? Už celý víkend jí bolí bříško a já nevím, co by to mohlo být." Řekla zoufale. Sestřička se na ženu pousmála, položila jí ruku na rameno.
" Určitě někoho seženu." Přikývla a ihned od ženy s dítětem odběhla hledat nějakého doktora. Vita se posadila na židli a svoji dcerku si posadila na sebe. Už se trochu uklidnila, takže už pomalu přestávala plakat. Objala svou matku a položila si hlavu o její rameno. Vita jí hladila po jejich jemných, blonďatých vlasech a políbila ji do nich. Po chvilce k nim přišel doktor s krátkými světlo hnědými vlasy, oči měl modré, vypadaly jako by nikdy nelhaly. Vyjadřovala z něj upřímnost a ochotná pomoc. Na obě se pousmál a pozdravil.
" Slyšel jsem, že tu má někdo problémy s bříškem." Řekl, Lorelei zvedla oči a otřela si slzy.
" Mohl byste se, prosím, na ní podívat?" poprosila Vita. Doktor přikývl, vzal Lorelei za ručičku. Chytil jí tak jemně, že tak křehké holčičce nechtěl ublížit, přece jenom v obličeji byla nepřirozeně bledá a vypadalo to, že jí není vůbec dobře. Společně i s matkou Vitou vešli do jeho ordinace, Lorelei si lehla na bílé lehátko. Doktor k ní přistoupil, vyhrnul jí tričko a začal jí prochmatávat opatrně bříško.
" Říkej mi, až tě to bude bolet." Lorelei přikývla. Po chvilce když zajel doktor níž v podbřišku. Lorelei sebou cukla a přikývla.
" Tak to máme, u tak malých dětí se to stává málo." Řekl a podrbal se za hlavou.
" A co to teda je?" pořád nechápala Vita. Doktor se k ní otočil.
" Slepé střevo paní …"
" Ruthová."přikývla. Doktor se pousmál a podíval se na Lorelei, stáhl jí tričko a pomohl jí vstát z lehátka.
" Takže půjde na odstranění?" zeptala se.
" Ne, bohužel tak v nižším věku to doktoři nedoporučují, nejlepší bude na bříško dávat ledový obklad, vařit jí nějaké bylinkové čaje. Stačí i mátový. A měla by se zmírnit bolest slepého střeva." Pousmál se. Vita přikývla a pohladila svoji dceru po hlavě.
" Nejlepší bude, když s dcerou zůstanete týden doma. A bude ležet v posteli."
" No já musím chodit do práce, ale mám doma dvě starší dcery, tak poprosím je." Doktor přikývl. Vita s doktorem rozloučila a společně se svoji dcerou odešli z nemocnice.

Když bylo kolem jedné odpoledne, Vita stála u kuchyňské linky a vařila bramborovou kaši s kuřecím masem. Když tak krájela zeleninu, vzpomněla si, že zapomněla v ordinaci šálu. Kterou měla přes sebe.
" No sakra." Řekla, vyběhla na chodbu a poprosila své dcery Vanessu a Kaylu, aby ohlídaly Lorelei a jídlo, které se akorát vařilo. Vyběhla ven ke svému autu, nasedla a odjela do nemocnice.

Prudce zaparkovala na parkovišti a vběhla do nemocnice, vůbec nevěděla, jak se doktor jmenoval. Tak se neptala a rovnou zastavila před jeho ordinací. Na které bylo napsáno.
" Daniel Benjamin" pousmála se a zaklepala, zaslechla, že může vejít. Otevřela a vešla dovnitř.
" Já se omlouvám, ale nechala jsem si u vás šálu." Kousla se nervózně do rtu. Doktor Daniel se pousmál a přikývl.
" Schoval jsem jí." Mrkl na ní, otevřel šuplík a vyndal z ní hnědočernou šálu a podal jí. Vita si jí od něj vzala a usmála se.
" Děkuji." Daniel přikývl a podíval se na hodinky.
" Akorát mám čas na oběd, nešla byste semnou? Pozvu vás." Pousmál se.
" No já zrovna vařím doma, takže bohužel musím odmítnout."
" Ale neodmítla byste večeři že?" zeptal se mile. Vita se usmála a cítila se jako ve snu.
" Dobře, kde a v kolik?" zeptala se.
" Hm, dnes večer v osm hodin před restaurací Gondola." Vita přikývla a pomalu šla ke dveřím. Pořád se musela usmívat, otočila se na něj.
" Budu tam." Řekla a odešla z jeho ordinace. Daniel se pousmál, založil své ruce do kapes svého bílého pláště a přisedl si ke stolu.

Stála před zrcadlem a upravovala se. Na sobě měla černé delší šaty a stříbrný náhrdelník na krku, který jí zářil jak diamanty. Její dcery se neustále ptaly, kampak jde a s kým. Byly neustále zvědavé. Vita jen odpověděla, že jde na večeři s jedním doktorem.
Šla pomalu na zastávku a čekala autobus, který přijel, co nevidět.
Když autobus zaparkoval přímo před restaurací Gondola, vystoupila a přišla za jedním mužem, který k ní stál zády. Poznala jeho vlasy ze zadu, usmála se a něžně mu sáhla na rameno. Muž se otočil a usmál se na Vitu.
" Zdravím Danieli." Pozdravila a nemohla uvěřit, jak mu to sekne v černém obleku.
Daniel se na ní nemohl vynadívat.
" Jste překrásná." Pochválil jí, chytl jí za ruku a společně vešli do restaurace. Uběhlo pár hodin, za tu dobu si stihli toho hodně říct. Začali si tykat, vyprávěli si historky a neustále se smáli. Když jí se svým autem odvezl domů. Chtěl se sejít další večer, takhle se to opakovalo necelý měsíc, až přišel první vášnivý polibek. Od té doby se spolu scházeli dál, až po půl roce a něco, mu Vita nabídla, aby se k nim nastěhoval. První moment, když přišel do domu byl, že si ho starší dcery Vity, Vanessa s Kaylou, měřily od hlavy po paty a nemohly ses smířit s tím, že s nimi bude bydlet. Lorelei si svého doktora oblíbila hned, jak jen vešel dovnitř.
Po pár měsících zjistila, že je těhotná. Všichni v domě měli ohromnou radost, její dcery nadšeně skákaly po bytě a vymýšlely pro dítě jméno. Když uběhlo pět měsíců, poté Vita zjistila, že to bude chlapeček.
Když přišel den, kdy Vita byla v nemocnici a rodila, stál u ní Daniel a držel jí za ruku. Vity dcery Kayla, Vanessa a Lorelei seděly v čekárně a nemohly se dočkat, až uvidí svého bratříčka. Uběhly dvě hodiny, Daniel vyšel ze dveří do čekárny. Všechna tři děvčata se zvedla.
" Tak Samuel je na světě" řekl s úsměvem. Holky začaly radostně skákat a nečekaně všechny Daniela objaly. Daniel tohle od nich nečekal, sice je to dva roky co s nimi bydlí, ale nikdy tohle nezažil. Cítil se chvíli jako jejich náhradní otec, kterým se nesnažil být. Ale snažil se, aby ho hlavně Kayla a Vanessa začaly mít rády.

Současnost …
Pobíhal v kuchyni kolem stolu a hulákal jako indián. Starší sestry Vanessa a Kayla společně vařily večeři.
" Samueli uklidni hormony." Řekla Vanessa a podívala se na něj, neposlechl. Povzdychla si a podívala se na svoji, o tři roky, mladší sestru.
" Nebo nedostaneš lízátko, které jsem ti slíbila" řekla mu Kayla. Samuel se zastavil a podíval se na svoje sestry, které se začaly smát.
Vita vešla do kuchyně a pohladila Samuela po hlavičce.
" Holky, musím nakoupit Zvládnete to tady?" zeptala se.
" Jistě mami." Řekla Kayla.
" Jako vždycky." Povzdychla si Vanessa. Vita se na ní ušklíbla, ale pak se usmála a políbila své dcery na tváře a odešla si obout boty. Lorelei vyběhla schody dolů a skočila Danielovi do náruče, když se objevil také v předsíni s Vitou.
Kayla s Vanessou se jen po sobě ohlídly a dál společně vařily.
" Jdete oba dva do práce jo?" zeptala se Lorelei.
" Ne, maminka jde nakoupit a já přijdu až ráno. Bohužel." Usmál se na Lorelei.
" Nějak často v práci." Řekla Vanessa a ochutnala omáčku. Daniel se po obou podíval.
" No tak. Zklidněte se obě. Mějte se a za chvíli jsem tady." Řekla Vita a společně s Danielem vyšla ven.
Samuel si sedl ke stolu a s vařečkou začal bušit do stolu.
" Mě z něho klepne." Povzdychla si Kayla. Vanessa se jen usmála. Lorelei, která vešla do kuchyně, popadla Samuelovu vařečku a uklidila jí tam kam patří. Samuel se po ní podíval, povzdychl si, přiložil si ruce na tváře a čekal, až bude něco k jídlu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Listen to your heart | Vita Ruth | 1.kapitola

ČETL/A JSEM 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama