Vlčí oči | Místo, kam patří | 1.kapitola

28. ledna 2013 v 13:07 | Lenny |  Vlčí oči kapitoly
NÁZEV KAPITOLY Místo, kam patří
KAPITOLA První
AUTOR Lenny
BETAREAD Christine
BLOG lennybarnes
POSTAVY ZDE



Jeho tlapky tiše pokřupávaly spadlé křoví v lese. Žluté oči se dívaly před sebe a vyhlížely z dálky světlo. Potřeboval se dostat z lesa, byl neustále zvědavý na lidský život.Tiše oddychoval a snažil se zachytit lidský pach, který byl blíž a blíž. Přestal chodit a rozeběhl se za světlem a lidským pachem. Když dorazil na silnici, rozhlédl se. Vedle něj stálo velké bílé auto, z něhož vycházelo to lákavé světlo. Pohlédl na auto a čekal, co se bude dít. Po chvilce z něho vylezli dva muži v černém obleku, jeho čtyři nohy se nehnuly, neutekl, nepanikařil. Jen se díval na ty dva muže, co šli právě k němu. Chytili ho a odnesli do auta. Poznal, že ho vezou do útulku a on doufal, že si ho brzy někdo najde a odnese domů …

Seděla na balkoně, foukal lehčí vítr, který si hrál s konečky jejích vlasů a lehce jí čechral vlasy. V rukou držela papír a tužku, která lehounce jezdila po papíře. Oříškové oči hleděly na listnatý strom, na němž seděla sýkorka, kterou malovala na papír. Milovala, když mohla něco zajímavého spatřit, nádhernou krajinu, nějaké zvíře, zamilovaný pár na lavičce. Vždy měla po ruce papír a tužku. V šuplíku už měla stovky namalovaných obrázků. To jediné jí dělalo dobře a bavilo, Její maminka jí už několikrát říkala, ať někomu své výtvory ukáže. Ale ona neměla zájem, malovala si pro radost. Díky škole, na kterou před rokem přišla, se jí změnil celý život. Spolužáci si jí moc neoblíbili díky tomu, že od začátku kdy vešla do třídy, je uzavřená do sebe. Měla důvod být taková, před dvěma lety přišla o tatínka …
Tenkrát z toho byla velmi špatná, když její tatínek odjel na týden s přáteli někam k vodě, jelikož věděla, že tatínek neuměl moc dobře plavat a přesto jel.
Ani ne po třech dnech zvonil telefon, který maminka Katherine vzala. Z něhož vycházely velmi špatné zprávy. Otec Katherine se ve vodě utopil. Trvalo to celé hodiny, než záchranáři otce našli. Bohužel už mrtvého. Katherine a její mamince od té doby do úsměvu už moc není. Maminka s tím ale lépe bojuje než mladá Katherine. Svého tatínka milovala, měla ho jako svůj vzor …

" Katherine, oběd je na stole" zaslechla. Položila papír s tužkou vedle sebe na stůl, zvedla se a odešla do kuchyně, kde už maminka nandávala zeleninovou polévku na talíř. Katherine se ke stolu posadila a mlčky sledovala svoji maminku.
" Jak bylo dneska ve škole?" zeptala se matka. Katherine popadla lžíci a pohlédla na matku.
" Šlo to." Pohnula rameny. Matka ale věděla moc dobře, že Katherine se ve škole moc nedaří.
" Zlatíčko, opravdu je to v té škole tak špatné?"
" Učitelé, předměty jsou fajn. Ale ve třídě moc nezapadám." Matka si povzdychla a pohlédla na jeden časopis vedle ní. Na titulní straně byla jedna slavná herečka se svým pejskem. Když se tak matka dívala na toho pejska na titulní straně, něco jí napadlo. Odvrátila pohled od časopisu na Katherine a pousmála se.
" Co kdybychom si koupili psa?" byla zvědavá na reakci její dcery. Katherine ale zvedla oči a udiveně se na matku podívala.
" Myslíš to vážně?" zeptala se.
" Ano, myslím si, že by pes ti zvedl náladu. Pes je přece nejlepší přítel člověka." Mrkla na ní matka. Katherine se pousmála a zakroutila hlavou.
" Co? Takže ano?" ptala se dál.
" Mami já nevím." Dojedla polévku a šla odnést talíř do myčky.
" Ale no tak, udělejme si tu radost." Katherine se opřela o linku a podívala se na matku.
" Dobře, tak teda zajedeme koupit psa." Matka si radostně tleskla a přikývla.
" Takže pojedeme hned." Rozhodla. Katherine nevěřila svým očím. Opravdu to matka myslela vážně. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohla mít pejska…

Bylo kolem osmé večer, auta na silnici jela opatrně, jelikož silně pršelo a foukal silný vítr. Katherine se dívala z okna a přemýšlela nad jménem pro pejska. Když dorazily před blízký útulek, obě vystoupily z auta. Nešlo přeslechnout štěkot psů. Netrvalo to dlouho a Katherine vešla dovnitř, kde bylo několik psů v klecích, všichni štěkali, někteří kňučeli a vyli. Katherine by si nejradši vzala všechny domů, nechtěla je nechat zavřené v klecích. Neměla to ráda. Pečlivě si prohlížela každého psa, až si všimla jednoho, který jediný neštěkal a jen seděl v kleci a díval se na ní. Zachovával klid. Katherine se zaměřila na jeho oči, protože se jí nehorázně líbily.
" Zlatíčko už sis vybrala?" probrala jí mamka, Katherine zakroutila hlavou a otočila se na mamku.
" Myslím že jo." Odpověděla a otočila se zpátky na psa, který začal kroutit radostně ocasem. Katherine se usmála a byla ráda, že si vybrala velmi rychle.
Cesta zpátky se zdála být kratší. Katherine seděla vedle matky a pořád se musela otáčet dozadu, kde ležel pes a měl zavřené oči.
" Je nádherný, že mami?" zeptala se.
" Ano to je, vybrala sis dobře." Mrkla na ní a soustředila se na cestu.

Po půl hodině dorazily domů s tím, že pes radostně vyskočil z auta a šel vedle Katherine k domu.
" Bože je úžasný." Nemohla uvěřit, jak je šikovný a nemusí se mu nic říct.
" Tak to je tvůj nový domov…" zarazila se, protože neměla pro něj žádné jméno.
" Sakra, jak mu budeme říkat? Když nemá žádné jméno?" zeptala se své matky, která za sebou zavřela dveře. Matka pohnula rameny a odkráčela do kuchyně. Katherine se podívala na pejska, který si prohlížel celý domov.
" Donesu ti vodu" řekla a šla natočit vodu do misky. Pes se pohodlně posadil do křesla a sledoval Katherine, která mu akorát donesla vodu s miskou. Ihned neváhal a začal pít.
" Ach jo jak ti budu říkat." Řekla a pohladila ho za ušima. Přestal pít a podíval se jí do očí.
" Snad ti nebude vadit, když ti budu říkat Akim. Když nevím tvé jméno" řekla, štěkl a položil si hlavu na její nohy. Katherine se usmála a měla radost z toho, že konečně mu může nějak říkat.

Kolem půl noci Katherine vešla do pokoje. Otevřela okno dokořán, jelikož bylo venku dusno. Když ale chtěla zalehnout do postele spatřila Akima, jak leží v její posteli. Usmála se a posadila se do postele vedle něj.
" Dobře, tak můžeš spát vedle mě." Přikývla, přikryla se peřinou a pohlédla na něj.
" Zítra musím zase do školy, vůbec se mi tam nechce. Lidi se tam zdají být zlý." Povzdychla si. Akim jí pozorně sledoval a poslouchal.
" Tak dobrou noc." Řekla, pohladila ho po hlavičce a zavřela oči. Akim jí pořád musel sledovat, byl si jistý tím, že konečně našel místo kam patří….

Pokračování příště ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Vlčí oči | Místo, kam patří | 1.kapitola

ČETL/A JSEM 100% (5)

Komentáře

1 k2007 k2007 | Web | 27. dubna 2014 v 12:28 | Reagovat

Je to úžasné =)) Vůbec to nemáš uspěchané a jdeš na to zvolna a to se mi líbí. =))
Těším se na další kapitoly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama